Člověče nezlob se - jsou hry našeho dětství přežitek?
Počítání pro nejmenší
Nevím, proč se vždycky tvrdilo, že se děti učí číst a počítat ve škole. Možná za časů Marie Terezie. Základní počty se totiž dítě obvykle naučí mnohem dříve. Čísla jsou všude kolem nás a počítáme, aniž bychom si toho byli často vědomi. Například: Dones mi prosím jednu cibuli, hoď do polévky 5 kuliček koření, přidej 3 bobkové listy – ne, ne, nechci 5 chci jen 3… Kolik je těch červených lentilek? Kolik ti zbylo zelených lentilek? Kolik má na talíři sestřička kroket? 5. A ty? Také 5. Tak máte stejně a nemusíte se o ně prát :-). Zaměřím se dnes na čísla pro děti mladší šesti let.
Říkadla – praktické při chůzi do schodů
Když potřebujete vcelku pravidelně dostat dítě třeba do třetího patra. Anebo jdete na procházku a potřebujete jít chvíli rovně. Někdy vykračují rády, jindy vůbec ne. Pomůckou mohou být různá říkadla:
- „Jedna, dva, tři, čtyři, pět - cos to Janku, cos to sněd? Brambory pečený, byly málo maštěný. Šest, sedm, osm, devět – zbytek brambor sněd medvěd a liška se zajícem dojedli se krajícem.“
- „Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě, dej mi babko jedno jabko, budeme mít stejně. Měl dědoušek, měl kožíšek a babička jupku, pojď dědoušku na taneček, já si s tebou dupnu.“
- Jedna, dvě Honza jde. Jedna, dvě, tři pes ho větří. Jedna, dvě, tři, čtyři, kampak si to míří. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, běží k mámě na oběd.
Z počátku se nám mohou zdát říkadla hloupá a zbytečná. Naši předkové však věděli, proč je používají a já jim za to tleskám. A i dnes se psychologové a pedagogové shodují, že rozvíjejí řeč, paměť a fantazii, rytmus i slovní zásobu. Tak neváhejte a používejte je. Když se po nich poohlédnete, zjistíte, že jich je nekonečně mnoho.
Psaní prstem do písku/mouky
Pro psaní prstem do písku můžete využít pro to přímo určenou pískovničku, je vhodná od 3 let. Dřevěný rám o rozměrech 50 x 70 cm má dno z netříštivého skla. Je vybavena dřevěným hladítkem a různými dřevěnými hrabátky. Podkládat ji můžete duhovými a třpytivými papíry. Dítě se zapojí do svého tvoření mentálně, duševně i tělesně. To je zřejmě TOP, co pro to můžete použít. Pro styl „samodomo“ použijete pekáč a mouku. V jedné půlce pekáče píšete číslo vy, v té druhé to dítě zopakuje. Děťátko zapojuje smysly stejným způsobem jako u písku. Pokračováním této techniky je hra na pískovišti, na pláži nebo v lese do jedličí. Kreslíte klacíkem, rukami i nohami. Jak vás napadne.
Sypání číslic
Napíšete velkou číslici na papír A4, požádáte dítko, aby ji potřelo lepidlem (tzv. lepicí tyčinkou). Papír položíte do pekáče (materiál se vám zbytečně nerozhází) a dítě jej posype mákem/polentou/kmínem/třpytkami – jednoduše použijte cokoliv, co máte doma, je to sypké a dobře se přilepí. Výsledek je dobré vložit do euroobalu nebo zalaminovat, přece jen, ne vše to bude pořád držet. Následně pověsíte v pokojíčku tak, aby byl tento skvělý výtvor nějaký čas na očích.
Obě metody jsem zkusila a pochopila, že nejlépe si dítě zapamatuje tvar čísla, když si v danou chvíli vyzkouší jen jedno. Pro příklad uvedu, Barunce byly asi 4 roky a byly jsme na jízdárně. Já vodila koně a ona na něm seděla. Uměla sice napočítat do 20, ale přečíst tehdy uměla jen prvních pár čísel - jedna, dva, tři, víc myslím ne. Ale udělala jsem jeden jízdárenský prvek a to, že kůň, když mění na jízdárně směr, pohybuje se v diagonále do takzvané osmičky. Vysvětlila jsem, co děláme. Barunka pouze seděla na koni. Ale od té doby přesně věděla, co osmička je a jak se píše. Přitom jí rukou nepsala. Kdybych jí ukazovala pět různých čísel, zapamatuje si možná první. Ale bylo to jen jedno číslo a s tím spojený intenzivní smyslový zážitek a bylo to tam. Jistě to neznamená, že potřebujete koně. Jsou různé příležitosti, kdy se lze s čísly setkat a je potřeba, je jen zmínit. Dítě to nasaje, jako houba.
Kostky
Kostky jsou prostě bájové. Během týdne jsme udělali takový skok v počtech, že jsem se nestačila divit. Tatínek čas neztrácel a rovnou hráli docela těžkou hru. Vizuální vjem teček na kostkách se dítěti rychle dostane do paměti a je schopno začít sčítat mnohem snadněji, než později pohledem na čísla. Hra strhne každého a bylo pro mne záhadou, jak se dcerce někdy podařilo hodit na první hod řadu - všech šest čísel jdoucích za sebou. Ano, budete mít možná občas jako hráč pocit zmaru, dětem ty čísla prostě padají lépe :-D.
Člověče nezlob se
Tak tuto hru jsme doma dlouho neměli, protože popravdě hry, kde se spolupracuje, mi jsou mnohem sympatičtější. A co si z dětství pamatuji, tak u toho byl často křik, boj a let figurek vzduchem. Ale asi lepší než u dámy... Se sestrou jsme obě špatně snášeli prohru. Co naděláš. Ale, během letních prázdnin u babičky a dědy, jsme vzali tuto hru na milost. Barunka pochopila, že babi a maminka hrají milosrdně a když nemusí, nevyhazují. Ale děda se přímo těší, až bude moci někoho vyhodit, a tak se zvedá adrenalin, hra má jiné tempo i atmosféru. Uvědomila jsem si, jak velmi jsem jako dítě měla propojené číslo s optickým počtem políček a postupně už nepočítala, jen přemísťovala figurku. Hra dcerku nakonec baví a hraje to ráda.
Montessori perlový kabinet
Jednou z dalších velmi propracovaných pomůcek je Montessori perlový kabinet. Skládá se z různě dlouhých barevných řetězů perel, perlových čtverců a krychlí. Dítě je může skládat až do sta nebo tisíce, podle vlastního zájmu. Je vhodný už od 3 let. Smyslová zkušenost s perlami vede k reálné představě o počtech. Od lineárního počítání se dítě postupně propracuje k násobení, pomocí čtvercových perel k druhé mocnině a pomocí krychlí až k třetím mocninám. No napadlo by vás, co všechno se dítě může dozvědět z hromádky perel? Nevýhodou této pomůcky je vysoká pořizovací cena. Vyzkoušet si ji můžete na kurzech Montessori ČR v Praze.
Krejčovský meter anebo dřevěný skládaný metr
Jestli jedno z toho doma máte, používejte to. Jako opravdová pracovní pomůcka je to pro děti skutečné lákadlo, rádi si je berou a někam se s nimi ztrácí. Čísla jsou na tom vidět lépe než na průhledném pravítku. Jednoduchá číselná řada, kde si dítko vyzkouší, kam až se dopočítá. Můžete spolu měřit různé věci, povídat si o číslech a zcela nečekaně a úplně přirozeně se dozvídáte, kam až se dítě v tu chvíli dopočítá.
Neberte to tak vážně
Ať už se vám v počítání daří jakkoliv, s nikým dítě nesrovnávejte a nikam nespěchejte. Účelem je dítěti předkládat počty v běžném životě a ono se zapojí, až pro něj bude ta správná chvilka. Někdy něco připravíte a dítě to třeba vůbec nezaujme. Nic se neděje. Pozorujte ho, vy nejlépe víte, co ho baví a tam je příležitost pro vás. Berte to s lehkostí a s nadhledem.